Něco o koníkách

5. února 2008 v 21:25 | Já |  Něco o koních
Jednou ze základních věcí v péči o koně patří pravidelné čištění. V srsti koně, která je zanedbávána se mohou parazitovat vši a roztoči. Takto postižený kůň bývá velice nervózní a většinou si napadená místa může rozdrbat až do krve.
Obecně o čištění
Jednou ze základních věcí v péči o koně patří pravidelné čištění. V srsti koně, která je zanedbávána se mohou parazitovat vši a roztoči. Takto postižený kůň bývá velice nervózní a většinou si napadená místa může rozdrbat až do krve. Čištění koně neslouží jen jako hygienická potřeba, ale i jako masáž, napomáhá prokrvovat kůži a svalstvo. Dále podporuje činnost žláz či látkovou výměnu a tím víš přispívá k celkově lepší kondici koně. (Blíže si o čištění povíme příště, pozn. redakce)

Plavení
Plavení je další věcí nejen jak pečovat o koně, ale přispívat tak i k jeho fyzické kondici. Nejen dříve, ale i dnes je běžné vidět kdekoliv v rybníce plavící se koně. Ve velkých sportovištích se plavení dnes zařazuje i jako součást tréninku. Zřizují dlouhé bazény, kde koně plavou, čímž zlepšují svou fyzickou kondici, aniž by si tím zatěžovali šlachový aparát, jako k tomu dochází při pohybu na zemi. I obyčejné ostříkání proudem vody z hadice působí na koně blahodárným účinkem jelikož voda chladí nohy a masíruje šlachy. Nebude na škodu, když toto osvěžení dopřejete svému koni po každé zátěži.

Obutí koně a kopyta
Péče o tyto partie koně je velmi důležitá. Již od pradávna se lidé vlastnící koně potýkali s problémem poraněných či deformovaných kopyt. Vymýšleli různé věci jak tyto partie ochránit před poničením, ale marně.

Vynálezem podkovy se však vše změnilo. Za vynálezce podkovy jsou považováni Keltové, kteří vynikali zpracováním železa. U nás se podkovářství rozšířilo a někdy ve 12 století. V dnešní době je kování kopyt běžnou záležitostí. Dokonce vznikl i samostatný vědní obor ""onychologie"", která zkoumá problematiku kopyt.

Jak vypadá podkova asi nemusíme popisovat, ale za zmínku stojí, že taková podkova nemá pouze funkci ochrannou, ale ve spoustě případech i funkci léčebnou. Kopyta mohou trpět různými rozštěpy či deformacemi a je nutné tyto napadené části často seřezávat. Speciálním vytvarováním podkovy se může koním často ulevit při chůzi či napomoct hojení. Obutí se také volí podle použití koně. Pro dostihové koně se volí podkovy lehké a hladké, kdežto pro pomalé tahouny se opatřují bytelné podkovy, které mohou vážit i přes jedno kilo. V dnešní době jde veškerý vývoj kupředu. Je tomu tak i v podkovářství. Pokrok přinesl různé formy podkov a materiálů z něhož jsou vyrobeny.

Jak a čím krmit
Původní a nejpřirozenější potravou koně jsou tráva, seno a oves a to jak čerstvé či suché. Koně již od počátku žili na rozsáhlých stepích, které byly plné travin či listů a plodů stepních keřů, které jim poskytovali potřebné látky. V dnešní době, se však podmínky ve kterých koně žijí velice liší. Člověk si domestikací koně podrobil a začal je chovat v umělém prostředí v uzavřených stájích. Tím pádem je připravil o volný pohyb a možnost vyhledávat si potravu. Převzal tak na sebe veškerou živitelskou roli. Člověk musel zjistit co je nezbytné pro jejich výživu a tyto látky (bílkoviny, minerální látky, vitamíny, sacharidy, lipidy, atd?) obstarat. Základními složkami používaných ke krmení koní se stali objemová krmiva. Mohou být čerstvá jako jsou např. mrkev, krmná řepa nebo sušená a to sláma či seno. Dnes již není výjimkou ani průmyslově vyráběná potrava pro koně, obdobně jako pro všechna ostatní zvířata.

V zimním období, při nízkých teplotách nesmíme opomenout, že kůň musí vynaložit mnohem více energie na to, aby si udržel potřebnou tělesnou teplotu. Aby nezačal strádat, musí mít dostatečné zásoby energie které získá v krmivu. Je známo, že jádro poskytuje dostatek energie, ale málo tepla. Takže pokud chceme koni dodat energii je dobré zkrmovat jádro, avšak abychom koně zahřáli, je třeba mu dávat seno. Seno totiž obsahuje hodně vlákniny, která je ve střevech rozkládána bakteriemi a právě při tomto procesu vzniká hodně tepla. To zahřeje koně mnohem snáze, než aby si neustálým pohybem vyráběli teplo ve svalech. Je tedy doporučeno nechat v zimě koním přístup k senu po celý den dle libosti. Tím že budou neustále po troškách ujídat seno si zachovají rovnoměrný přísun vlákniny a energie, čímž po celých 24 hodin si udrží tělesnou teplotu na potřebné výši.

Vysoce výživná jsou i tzv. jadrná krmiva statková. Patří mezi ně oves a ječmen, žito, kukuřice, proso, lněné semínko a některé luskoviny, např. hrách, fazole či sója. Největší pochoutkou pro koně je oves. Je velice výživný, lehce stravitelný a obsahuje specifické látky, které povzbuzují temperament a u klisen podporují tvorbu mléka. Pokud se stane, že je nedostatek ovsa je možno koním podávat tzv. melasované krmivo. Skládá se z krmné mouky, otrub, melasy, ovsa, úsušků pícnin a minerální směsi. Chceme-li, aby kůň měl na jaře jemnou a lesklou srst a byl v celkové lepší kondici je dobré přidávat do krmné dávky lněné semínko v kašovité formě.

I když je kůň typický býložravec, není od věci obohatit jeho ""jídelníček"" také živočišnými krmivy. Nejpřirozenější a nejznámější je mléko. Dospělým koním se předkládá většinou v sušené formě, nejčastěji zamíchané do jadrných krmiv. Vyčerpaným koním se do krmných dávek mohou přidávat masokostní a krevní moučky, které jsou bohaté na bílkovin. Koním, kteří jsou obzvláště namáhání nebo koním jenž rostou se dodává jiný a mnohem chutnější zdroj bílkovin. Do krmné dávky se míchají čerstvá vejce a tvaroh.

Nedostatek minerálních látek si kůň nahrazuje, kde to je jen možné. Není výjimkou, že olizuje omítku či okusuje žlaby. Pokud se chcete tomuto vyhnout, je dobré přidávat do krmiv např. krmný vápenec, krmnou sůl, plavená křída nebo průmyslově vyráběné speciální minerální směsi v granulované podobě.

Neměli bychom zapomenout ani na pamlsky za dobře vykonanou práci. U nich je spíše důležitější psychický účinek než ten výživný.
Jednotlivých druhů krmiv je velmi mnoho. Samozřejmě, že do krmné dávky zařazujeme podle potřeby a možností jenom některé. Kombinací je však spousta. Na co však nesmíme zapomenout dát koni ke každému krmení vodu. Je známo, že kůň vypije 20-50 litrů denně, tj. v přepočtu 5 % své živé váhy. Proto má být vody k dispozici vždy dostatek. Spotřeba vody závisí také na věku koně, roční době, teplotě, využití a složení krmné dávky. Při zkrmování suché potravy, např. sena, je spotřeba vody mnohem víc. Právě v zimě je zvýšený počet koní postižených zácpou. To způsobují zmrzlé napáječky či vědra s vodou. Koním je zapotřebí poskytnout zdravotně nezávadnou, čistou pramenitou vodu, nejlépe o teplotě 10-12 °C. Příliš studená voda může mít za následek křečovou koliku či u březí klisny dokonce i potrat. Ve stáji, kde nejsou automatické napáječky, je doporučeno vodu měnit třikrát denně. Odstátá voda vstřebává z ovzduší amoniak, čímž se kazí.

Přestože koně spotřebují za den i 30 kg potravy, patří k střídmým konzumentům. Potravu přijímají v menších dávkách. Proto je důležité, krmit třikrát a je velmi nutné dodržovat časový režim a to samozřejmě i o víkendu či prázdninách. Kůň si pamatuje nejen čas, ale i místo, kde potravu dostávají. Proto je správné tento návyk respektovat a dodržovat.
Nepředpokládám že to budete všechno číst, ale alespoň něco tu mám....až se blog rozjede budou tu jiné a lepší věci.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama